K sepsání tohoto článku mě inspirovala jedna krásná žena. Neznáme se osobně, přesto jsme měly možnost jednoho zvláštního večera společně komunikovat, a to alespoň virtuálně.

Jde o ženu, která působí velmi vyrovnaným a pohodovým dojmem. Je úspěšná v tom, co dělá. Její podnikání krásně vzkvétá a je více než jasné, že to jednou dotáhne hodně daleko. Navíc jde o spokojenou maminku. Navenek vypadá vše perfektně. Ale co se skutečně skrývá pod obalem této na povrch silné a vyzrálé ženy?

Hrdinka tohoto příběhu, a říkejme ji Bětka, se mi svěřila s tím, že ji trápí přebytečné kilogramy navíc, které by ráda shodila, protože jí brání v tom, aby své aktivity (nejen pracovní) posunula dál. Navíc má před sebou důležitou událost a chce se zkrátka cítit dobře.

Nejprve jsem si myslela, že k tomu, aby se u ní dostavil kýžený dobrý pocit, postačí pár rad ohledně výživy. Mýlila jsem se.

Vnitřní přesvědčení a přibývání na váze

Hlavním a zásadním problémem nebyla váha, ani pár kilo navíc, ale nezpracovaná traumata, která se Bětce vryla do paměti již v době jejího dětství a ovlivňují její prožívání i nyní v dospělosti. Řadu z nich již překonala, přesto některá i nadále přetrvávají. Asi tím nejpodstatnějším je negativní vztah k jídlu, který si postupně vypěstovala.

Viním jídlo za to, jak vypadám. Už jako malému dítěti se mi smáli, že ze mě nic nebude a že jsem tlustá… Svěřila se.

Tato věta, kterou má Bětka v sobě hluboce zapsanou, ovlivňuje její chování. Na jídlo se nemůže ani podívat. Často na něj zapomíná a spíše trpí nechutenstvím. Raději tedy nejí, než jí.

Zdroj: www.123rf.com

Trápí se přebytečnými kilogramy navíc, ale paradoxně je podvyživená. Říkáte si, jak je to možné? Nejí, přibírá a nakonec je podvyživená? Vždyť to všechno nedává smysl? Ale ano, dává!

Tělo si vše pamatuje a patřičně se odvděčí

Obecně vzato, pokud NEDODÁVÁME tělu pravidelnou dávku paliva v podobě jídla, tělo si to pamatuje. Jakýkoliv pokrm, byť v sebemenším množství, který pozřeme, si organismus uloží do tukových zásob. Proč? Prostě pro jistotu. Tělo je totiž zmatené. Neví, co se to děje.  Vše si ukládá pro případ, že opět přijde období, kdy bude muset snášet naše hladovění.

Pamatujte proto! Hladovka, ať už VĚDOMÁ, či NEVĚDOMÁ, vede v konečném důsledku k tomu, že vaše váha pomalu, ale jistě stoupne nahoru.

Řešením je jídlo a pravidelnost

Co tedy můžete dělat? Nezbytným úkolem je uklidnit vaše tělo. Dopřejte si proto každý den, optimálně ve stejnou dobu, určité množství jídla, a to nejlépe v několika dávkách. Pokud nemáte chuť jíst, tak se zkuste přinutit. Nemusíte konzumovat kvanta jídla, důležité je pomaličku se „rozjíst“ a nastolit pravidelnost!

Váš organismus se uklidní, protože bude vědět, že mu dodáte jídlo a nebude mít sklony k jeho ukládání. Paradoxně tedy přestanete přibývat na váze.

Psychika jako možná příčina tloustnutí

Pokud se vrátím k hlavní postavě tohoto příběhu, tedy k Bětce, pak si dovolím tvrdit, že patří mezi skupinu lidí, kteří jsou uvědomělí a o zdravé výživě toho ví opravdu hodně. Je jí tedy jasné, že bez pravidelné stravy nezhubne. Přesto s hubnutím neustále zápasí. Její problém je tedy mnohem hlubší a přesahuje její fyzično.

Jak jsem již psala výše, jde o nevyřešená traumata a podvědomě zapsané vzorce chování, které ji v životě nedovolují uskutečnit to, co si přeje, mimo jiné tedy i zhubnout. Bětka např. převzala tato tvrzení:

Ten, kdo nevypadá dobře, má malou šanci uspět v tom, co dělá.

Ostatní si myslí, že v noci mlsám, a proto jsem silnější. 

Ruku v ruce s těmito zápisy, jde její sebevědomí, které postupným nabíráním na váze začíná trpět. Nevěří si a pochybuje. Najednou slábne její víra v sebe sama, najednou nevidí svou jedinečnost a originalitu.

Proto se raději přetěžuje. Pracuje dlouho do noci. Prací si kompenzuje své snížené sebevědomí, pramenící předně z toho, jak vypadá. Na sebe samotnou si pak vyčleňuje jen zlomek času. Zamotaný kruh…, zdá se to být.

Na konci každého tunelu je vždy světlo

Dobrá zpráva je, že cesta z bludného kruhu existuje, a to pro všechny, nejen pro Bětku. Podstatné je vědomě se ROZHODNOUT PRO ZMĚNU!

Zdroj: www.123rf.com

Proto přiznejte si svá stará zranění. Pojmenujte je. To je první krok na cestě k uzdravení. Poté si je dovolte znovu prožít. Ano, i po několika letech. Propusťte slzy, vyvztekejte se nebo si pořádně zanadávejte. Nakonec ale nezapomeňte na odpuštění. Odpustit je velmi těžké, ale přitom tak neskutečně léčivé a osvobozující zároveň. Odpusťte a nechte vše staré odejít z vašeho života.

Očistit svou mysl od starých křivd a traumat je zásadní krok. Práce na sobě, na svém sebepřijetí a opětovném nalezení toho, kým skutečně jste, je věc druhá. Může to být cesta dlouhá, trnitá a mnohdy i bolestná. Člověk se konfrontuje se svými zraněními, které si zapříčinil sám nebo nechal druhé, aby mu je způsobily. Pokud to ale překonáte, pak se znovu narodíte a začnete se dívat na svět naprosto jinýma očima.  

Zapracujte na sobě, na své vlastní hodnotě, na svém sebevědomí, a poté se pusťte do hubnutí. Teprve až zažehnete světlo, které uvnitř vás dřímá, teprve až objevíte svou vnitřní sílu, začnou se dít malé zázraky ve vašem životě.

Postupným rozpouštěním ledů uvnitř vás, se mnohdy i vaše váha sama upraví, a to beztoho, aniž byste se o to nějak cíleně snažili.

♣

Na závěr bych chtěla ze srdce poděkovat hlavní hrdince dnešního článku, Bětce. Opravdu si vážím důvěry, se kterou se na mě obrátila, abych ji poradila. Nesmírně si cením toho, že přistoupila na sepsání jejího příběhu.

Věřím tomu, že se mnozí z vás s jejím příběhem ztotožníte. Možná i poznáte skutečnou příčinu vašich nesnází v oblasti hubnutí. A třeba si i ušetříte zbytečnou bolest a trápení, což bylo také hlavním důvodem, proč se Bětka rozhodla vše zveřejnit.